Podobně jako hodiny mají i hodinky několik hlavních částí: * pohon (zdroj energie); * oscilátor, který odměřuje krátké časové intervaly; na něm závisí přesnost (chod) hodinek; * převody a indikaci, které počítají kmity oscilátoru a ukazují výsledek; * pouzdro, řemínek a další pomocné části.Mechanické hodinky musí mít natahovací zařízení, u starých hodinek klíčkem, po roce 1820 korunkou, která slouží i k nastavení správného času. Od poloviny 20. století se vyskytuje i automatické natahování excentrickým rotorem. Ručky se pohybují nad ciferníkem s dělením na hodiny a minuty, někdy bývají natřeny světélkujícím nátěrem. Na hřídeli druhého převodového kola může být upevněna i vteřinová ručka, někdy umístěná uprostřed ciferníku („centrální“ vteřinová ručka).Od poloviny 19. století se rozběhla tovární výroba hodinek, zejména ve Švýcarsku, které byly spolehlivé a stále levnější. Potřebovali je všichni železničáři, pošťáci a další. Významné zlevnění přinesl Roskopfův a kolíčkový krok, pro dámské hodinky, nošené na šňůrce, se užíval cylindrový krok. Lepší hodinky měly ještě druhý plášť, často zlatý, který chránil sklo na ciferníku.Roku 1904 vyrobila firma Cartier pro francouzského letce Santos-Dumonta první náramkové hodinky, které od První světové války rychle nahradily hodinky kapesní. Vyráběly se v nejrůznějších tvarech a designu, od levných kolíčkových až po velmi drahé a technicky dokonalé stroje. V 50. letech se začaly vyrábět hodinky s automatickým natahováním, nejčastěji excentrickým segmentem (rotor), který se při pohybu ruky otáčí a natahuje pero.
První kapesní hodinky vznikly z potřeb přesnější časové orientace kolem roku 1500 (tzv. Norimberské vajíčko Petera Henleina). Jejich chod byl velmi nerovnoměrný, protože hnací síla pružiny postupně klesá a protože frekvence jejich oscilátoru, lihýře, na tom silně závisí. Velký pokrok znamenal vynález setrvačky (Christian Huygens, před 1675) s lépe definovanou vlastní frekvencí. Hodináři ale dlouho preferovali pracnější řešení – vyrovnávání síly pružiny šnekem a řetízkem. Pro snížení tření v čepech se od 18. století dělají ložiska z rubínů („kameny“).Kvalitní mechanické hodinky se těší velké oblibě sběratelů a milovníků, které těší technická dokonalost a krása strojků, důmyslnost konstrukce a podobně. Významná je i výroba replik a „nostalgií“, napodobenin starších hodinek s vynikajícími parametry. V poslední době jsou to i tzv. komplikace, hodinky, ukazující i fáze Měsíce, s hodinovým nebo i minutovým bitím a podobně.Další vývoj se týkal především kroku. Při vývoji přesných hodin a lodních chronometrů (John Harrison, 1760) vznikly tzv. klidové kroky (Grahamův krok), které podstatně méně ovlivňují oscilátor. Kolem roku 1800 se zavedlo také lepší tvarování vlásku (Abraham-Louis Bréguet), takže frekvence méně závisela na hnací síle i na poloze hodinek.
Parfémy se podle vůně dělí do několika základních skupin, které se mezi sebou mohou kombinovat.* citrusové (Svěží, šťavnaté vůně s výraznou citrusovou složkou (pomeranč, bergamot, citron, limeta). Patří sem dámské i pánské vůně, často také bývají citrusové parfémy označovány jako unisexové, tedy vhodné pro obě pohlaví. Citrusové tóny se kombinují např. s dřevitými, kořeněnými či květinovými.);* dřevité (Parfémy, v nichž hrají prim dřevité tóny - santalové dřevo, cedrové, růžové dřevo, vetiver atd. Dřevité tóny jsou typické pro dámské i pánské vůně a kombinují se obvykle s orientálními složkami, kořením, květinami a citrusy.);
Parfém se skládá ze 3 částí, podle toho, jak se které vůně uvolňují: * Hlava (vysoké tóny) je to první, co po aplikaci ucítíte. Právě hlava parfému utváří Váš první dojem a právě proto je na ní kladen velký důraz. Doba trvání se pohybuje okolo 15 minut; * Srdce (střední tóny) začínají naplno vynikat po odeznění hlavy. Voní několik hodin (2 - 3); * Základ (nízké tóny), jsou ty látky parfému, které prchají velmi pozvolna. Doba trvání býva několik hodin (3 - 4), avšak nejsou výjimkou parfémy působící desítky hodin.* chyprové nebo též cypřišové (Skupina byla pojmenována podle vůně Chypre značky Coty, vytvořené roku 1917 (parfumér François Coty se údajně inspiroval svou dovolenou na Kypru, francouzsky Chypre). Základními složkami chyprových vůní je větvičník ("dubový mech"), bergamot a labdanum, obvykle i pačuli. Jedná se o sušší, dřevité, elegantní vůně. Časté jsou kombinace chyprových tónů s květinovými nebo zelenými.);Značky parfémů často nesou jména slavných osobností ať už z historie (Mario Prada, Christian Dior), tak i současnosti (Britney Spears, David Beckham). Parfémy bychom mohli podle jejich výrobců rozdělit na parfémy exkluzivní (vyrábějí je slavné návrhářské domy - Chanel, Gucci, Armani ad.) a parfémy méně exkluzivní, na kterých se podílejí slavné hvězdy (jedná se většinou o toaletní vody - Celine Dion, Naomi Campbell ad.). Rozdíl je především v ceně a místě dostání: zatímco první se pohybují v tisícovkách a prodávají se především v parfumeriích, druhé hodnotu tisíc korun nepřekračují a k dostání jsou i v drogeriích a supermarketech.
Při 'nošení' parfému by se mělo dbát na to, aby nikdo z okolí nebyl vůní obtěžován. Zlaté pravidlo říká, že méně je více. V horkých dnech je lepší preferovat nekonfliktní, svěží vůně.Poprvé byl použit termín "kabelka" začátkem 20.století a používal se zejména v souvislosti se zavazadly, která se držela v rukou. To se stalo inspirací pro nový druh kabelek určený pro ženy, které už měli i vnitřní přihrádky a zámky. 20-te roky 20. století přinesly revoluci v oblékání i v kabelkových trendech. Kabelky již nemuseli perfektně ladit s celkovým outfitem. Tehdejším hitem pro dámy byla panenka, která byla oblečena stejně, jako její majitelka, včetně kabelky!Značky parfémů často nesou jména slavných osobností ať už z historie (Mario Prada, Christian Dior), tak i současnosti (Britney Spears, David Beckham). Parfémy bychom mohli podle jejich výrobců rozdělit na parfémy exkluzivní (vyrábějí je slavné návrhářské domy - Chanel, Gucci, Armani ad.) a parfémy méně exkluzivní, na kterých se podílejí slavné hvězdy (jedná se většinou o toaletní vody - Celine Dion, Naomi Campbell ad.). Rozdíl je především v ceně a místě dostání: zatímco první se pohybují v tisícovkách a prodávají se především v parfumeriích, druhé hodnotu tisíc korun nepřekračují a k dostání jsou i v drogeriích a supermarketech.
Mechanické hodinky musí mít natahovací zařízení, u starých hodinek klíčkem, po roce 1820 korunkou, která slouží i k nastavení správného času. Od poloviny 20. století se vyskytuje i automatické natahování excentrickým rotorem. Ručky se pohybují nad ciferníkem s dělením na hodiny a minuty, někdy bývají natřeny světélkujícím nátěrem. Na hřídeli druhého převodového kola může být upevněna i vteřinová ručka, někdy umístěná uprostřed ciferníku („centrální“ vteřinová ručka).U mechanických hodin je zdrojem energie spirálová pružina, u lepších hodinek uložená v pérovníku. Oscilátorem nejstarších hodinek byl lihýř, od 18. století podstatně lepší setrvačka („nepokoj“), u moderních hodinek s odpruženým uložením čepů, aby hodinky vydržely i nárazy. Kmity oscilátoru zachycuje krok, který mu také dodává impulz. Krok propustí při každém kmitu oscilátoru jeden zub stoupacího kola a soustava ozubených převodů převádí tento pohyb na minutové kolo, na němž je připevněna minutová ručka. Od pohybu minutového kola se odvozuje i pohyb hodinové ručky.EDT neboli Eau de Toillete, česky též toaletní voda. Podíl vonných látek je 4 - 6%.